Kopec

*Se svými dřevěnými sáňkami jde na kopec. Za sebou nechává nepatrnou stopu. Jakmile je v dostatečné výšce na ideálním místě, sedne na sáňky a odstrčí se nohou.* Jupí! *Jede a křičí jako na lesy.*

*Vyjde kopec, který zase sjede.* //To je nádhera, škoda jen, že jsem nestihla sáňkovat ještě když byla zima u nás.// *Kochá se pohledem na kopec.*

*Vyděšeně se podívá na svůj tolvus, nejen dorozumívací, ale i čas říkající prostředek.* //To jsem tu byla tak dlouho? Taťka mě sice pustil v půl, ale patnáct minut minimálně cesta trvá. A doma mám být v... ale můžu mu zavolat.// *Dotkne se tolvu, stiskne obrázek jejího otce a mluví.* Ahoj tati, víš, jak dlouho trvá cesta na kopec? Stihla jsem si zasáňkovat jen deset minut... díky tati, neboj, ve třináct vyjdu. *Táhne své sáně zase nahoru.*

*Sjede kopec a se sáňkami se odebere domů.*